Před rokem jsme si s přítelem pořídili psisko, respektive já si pořídila, přestože moje drahá polovička byla proti. A protože jsem člověk hrrr a to, co chci, musím mít hned, našla jsem si krásná štěňátka labradorů bez PP a ani ne za týden jsme si pro jedno jeli. Jako laik jsem neviděla nic, co by mne odrazovalo, maminka byla nádherná fenka, štěndo kouzelné, mazlivé a veselé, nebyl tedy důvod k váhání. V březnu tomu bude rok a nám nevyrostl labrador, nýbrž, jak my říkáme, LABRAMBOR :-). Pohroma a postrach našeho obýváku, kocoura a všeho, kolem čeho se mihne, nicméně - můj ňufák a kamarád na procházky, parťák na běhání a ....... . Jednoduše řečeno už je náš a nevyměnila bych ho i přesto, že nám zničil záclony, koberec, ohryzal nábytek, párkrát držel kocourovo hlavu v tlamě, ohryzal si misky na žrádlo, rozdrtil nám sedačku, pořádně neposlouchá atd. atd. atd....Vážně se snažím, ale je to můj první hafan a žádný učený z nebe nespadl. Takže - pokud máte nějaké rady, vtipné příběhy, historky, tipy na výcvik, cokoli, ráda si Váš příspěvek přečtu. Stejně tak sem budu vkládat nové a nové zážitky s naším "miminkem" já.